Motto:
„Vaše vstupenka do Metropolitní opery na velkém filmovém plátně … a ušetříte za letenku!“

K blížícímu se dvoustému výročí narození italského komponisty Giuseppe Verdiho v roce 2013, uvádí Metropolitní opera v New Yorku již třetí mistrovskou operu tohoto autora v této sezóně...

Přímé přenosy v Náchodě se uskutečňují za finanční podpory Města Náchoda a Mgr. Zdeňky Horníkové, členky Parlamentu ČR.

Aida je právem považována za jedno z vrcholných děl světové operní tvorby. Verdi ji napsal na objednávku egyptské vlády pro slavnostní otevření Suezského kanálu. Aida, jejíž děj se odehrává ve starodávném Egyptě, je tragickým milostným příběhem a zároveň výpravným dramatem plným velkolepých davových scén a působivých sborových partů. Drama lásky egyptského vojevůdce Radama a otrokyně Aidy, ve skutečnosti dcery etiopského krále Amonastra, inspirovalo Verdiho k napsání výjimečného hudebního opusu, ve kterém se cizokrajná melodika mísí s hudbou typicky italskou. Mezi nejznámější melodie Aidy patří slavný Triumfální pochod.

Hudba: Giuseppe Verdi (1813 - 1901)
Libreto: Antonio Ghislanzoni, na základě scénáře francouzského egyptologa Auguste Mariette

Světová premiéra: 24.12.1871, Opera House, Káhira

Amonasro, etiopský král: George Gagnidze
Aida, jeho dcera: Liudmyla Monastyrska
Ramfis: Štefan Kocán
Egyptský král: Miklós Sebestyén
Amneris, jeho dcera: Olga Borodina
Radamès, vojevůdce: Roberto Alagna

Dirigent: Fabio Luisi
Režie: Sonja Frisell
Orchestr a sbor Metropolitan Opera New York

Nastudováno v italském jazyce, uváděno s anglickými a českými titulky

Délka přenosu cca 234 minut včetně dvou přestávek

Slavná Verdiho Aida, příběh o egyptském vojevůdci Radamovi a jeho lásce k etiopské otrokyni, je dokladem nejen autorových skladatelských kvalit, ale také jeho umělecké cti a důslednosti, s níž usiloval o nalezení věrohodné a psychologicky přesvědčivé podoby hudebního dramatu. Verdi psal Aidu na objednávku egyptské vlády k slavnostnímu otevření Suezského průplavu, a přesto je tato opera mnohem více než pouhým splněním výhodné zakázky. Verdiho skladatelský styl zde zřetelně směřuje k niternějšímu uchopení postav a k individualizovanému zpracování dramatických situací. Aida tak představuje další vývojový stupeň Verdiho tvorby, na jejímž konci stojí opery Otello a Falstaff.

K otevření Suezského kanálu si egyptský vicekrál Ismail Paša objednal operu u skladatele, jehož Rigoletto zahajoval roku 1869 otevření operního domu v Káhiře. Giuseppe Verdi věnoval přípravě velkou péči a vypravil se i do Egypta, aby získal vlastní představu o této zemi. V Miláně si nechal vyrobit podle svých údajů i staroegyptsky tvarované trubky, tzv. aidovky. Operu dokončil Verdi až po otevření Suezského průplavu (17. 11. 1869), premiéra se uskutečnila 24. 12. 1871 v Teatro del’Opera v Káhiře. Dramatický náboj příběhu etiopské princezny Aidy a egyptského válečníka Radama vyrůstá z vnitřního sváru ženy, která se musí rozhodnout mezi věrností ke své vlasti a láskou k muži, který patří k utlačovatelům jejího národa. Mezi láskou a povinností se ocitne i Radames, když nakonec kvůli Aidě zradí svou zem...

Mezi operními díly Giuseppe Verdiho se stala Aida výjimkou především kompozičním mistrovstvím, v němž zralý skladatel propojil honosné reprezentačně efektní partie s davovými scénami a něžnými intimními tahy milostných scén či náladou líbezné krajiny, bohatou melodickou invenci a důraz na jednoduchost a přirozenost umocnil ve strhující síle emocí v prožitku i patřičného patosu.

Trochu z historie:
Nesmiřitelný boj dvou žen o jednoho muže ve starověkém Egyptě nám předkládá Verdiho opera Aida, která vznikla podle libreta Antonia Ghislanzoniho. Skladatel ji komponoval tzv. přímo na tělo české sopranistce Terezii Stolzové (1834-1902), jež měla zpívat titulní postavu při světové premiéře 24. prosince 1871 v Káhiře. Proč se tak nestalo? Česká diva se rozešla s dirigentem Angelo Marianim, který první provedení této opery řídil, a přeběhla do tábora samotného tvůrce. Protože v té době vše bylo ještě velice žhavé a osobní důvody příliš vyhrocené, česká pěvkyně nebyla obsazena. Tehdy se prý dokonce šeptalo, že mezi Stolzovou a Verdim nezůstalo jen při přátelských polibcích. A tak rodačka z Kostelce nad Labem zpívala až italskou premiéru v milánském Teatro alla Scala o dva měsíce později. Verdi ji tuto újmu vynahradil tím, že pro ni napsal efektní sopránové sólo ve svém veledíle – v Messa da Requiem. V té době se také říkalo, že základní dějový motiv Aidy, onen nesmiřitelný ženský boj dvou princezen, byl alegorií na žárlivé scény, které musel stárnoucí mistr doma snášet od své vlastní ženy, bývalé primadony milánské Scaly Giuseppiny Strepponiové. Ostatně ani četné soukromé korepetice s mladou českou přítelkyní, s níž bylo nutno prostudovat pečlivě každou frázi a detail, někdy i opakovaně, neměly ve skladatelově životě zanedbatelný význam. Jen tak pro zajímavost – Tereza byla o 21 let mladší než prošedivělý Giuseppe Verdi a porozumění prý bylo vzájemné...
Ale ani proslulé dílo nemělo snadnou cestu na scénu. Základem libreta Aidy se stala povídka francouzského egyptologa Augusta Marietta. Verdimu ji navrhnul libretista a impresário Camille du Locle, konečné italské přebásnění dohotovil Antonio Ghislanzoni za Verdiho aktivní spoluúčasti. Přípravu světové premiéry v Káhiře provázely obtíže. Původně se měla konat v lednu 1871, ale v důsledku vypuknutí prusko-francouzské války nemohly být z Paříže do Káhiry dopraveny skvostné dekorace. Nakonec se premiéra uskutečnila na Štědrý den téhož roku a zaznamenala obrovský úspěch. Verdi se jí ovšem osobně neúčastnil. Jeho myšlenky stejně jako Radamovy se upíraly jiným směrem než oficiálním. Zaměřil se spíše na přípravu milánské premiéry, což v této osobní situaci bylo jen logickým důsledkem všech utrpěných šrámů a konfliktů.

SLOVENSKÝ PĚVEC V KINOPŘENOSU Z METROPOLITNÍ OPERY
V roli Ramfise v Metropolitní opeře uvidíme slovenského basistu Štefana Kocána. Štefan Kocán studoval na Akademii múzických umění v Bratislavě a na konzervatoři ve Vídni. Má za sebou úspěchy v mezinárodních soutěžích i angažmá v prestižních operních domech včetně Vídeňské státní opery, Bavorské státní opery v Mnichově, Královské opery v Kodani, opery Garnier v Paříži a dalších. Čeští operní fanoušci měli možnost Štefana Kocána vidět v inscenaci Dvořákovy Rusalky v Národním divadle v Praze. V MET Štefan Kocán debutoval v roce 2009 rovněž v opeře Aida, kde ztvárnil roli egyptského krále.