Opiový sen o dokonalé kráse a lásce. Výpravný romantický balet Bajadéra, v příběhu o lásce, zradě, nenávisti a božím trestu, patří bez nadsázky do zlatého fondu děl Maria Petipy.

Bajadéra či bajadérka byla profesionální indickou chrámovou tanečnicí, jejímž úkolem bylo tančit při obřadech a rituálech či pro potěchu hodnostářů, a stát se jí mohly jen nejnadanější a nejkrásnější dívky. Taková je i hrdinka baletu Nikia, první ze všech tanečnic v prastarém chrámu, která tajně miluje nejvznešenějšího z indických šlechticů Solora. Ten její lásku opětuje, má však soka v nejvyšším bráhmínovi, který odmítnut Nikií sleduje vskrytu jejich tajné zásnuby u hranice posvátného ohně. Solor se má stát ženichem jediné dcery mocného maharádži, neméně půvabné Gamzatti, bráhmín tedy nelení, aby je o tajných milencích zpravil. Gamzatti posílá pro Nikii a drahými dary se snaží získat její přízeň, rozmrzena jejím odmítáním jí pak prozradí, že Solor je jejím právoplatným snoubencem. Nikia se na svou soupeřku vrhne, ale nedokáže ji zabít, její osud je ale zpečetěn. Brzy se slaví oficiální zásnuby Gamzatti se Solorem, na nichž má zatančit i nejkrásnější z chrámových tanečnic Nikia. V košíčku květin, který jí sokyně přichystá jako zdánlivý dar od Solora, se skrývá jedovatý had. Umírající Nikia odmítá protijed nabízený bráhmínem, protože nechce žít bez lásky. Solor ve svých komnatách hledá zapomnění v opiovém dýmu. Propadá se však do světa stínů, kde se shledává s duší své milované. Když se probudí, nemůže na krásnou vidinu zapomenout, přesto se musí uchystat ke sňatku. Svatba se koná v chrámu, obřad má provést nejvyšší bráhmín. Solorovi se však zjevuje jeho láska, záhadně se objeví i osudný košík s květinami. Gamzatti a maharádža naléhají na bráhmína, aby urychlil rituál. Když se jejich ruce spojí, propukne zadržovaný hněv bohů, chrám se zřítí v poryvu náhlé bouře a v troskách všichni zahynou. Duše Solora a Nikie se však sejdou a docházejí spolu do věčné blaženosti...

Balet je proslaven scénou opiové vize nazývané „království stínů“, která je nezřídka uváděna i samostatně. Bývá často označována jako jeden z prvních příkladů abstraktního baletu. Je krásnou ukázkou Petipova choreografického symfonismu a živé představivosti. Nadpozemská podívaná vytvářející iluzi vznášejících se mraků...

Něco málo z historie:
Rusko a Francie se pořád přou o velkolepého tanečníka a baletního mistra Mariuse Petipu – každá země ho pokládá za svého. A má k tomu pádné důvody. Marius Ivanovič Petipa se narodil ve francouzském Marseille
11. března 1818. Jeho otec Jean-Antoine Petipa byl baletním tanečníkem, a už jako dítě vystupovat Marius na jeviště v baletech, které nastudoval otec. S ním také vystupoval pohostinsky ve Francii, USA a Španělsku.
V r. 1847 byl pozván do Ruska, kde tančil hlavní party v tehdejších baletech Paquita, Esmeralda, Faust
a Corsaire. Kromě toho zkoušel své síly jako baletní mistr a zároveň tančil ve vlastních inscenacích. Proslavil se
v r. 1862, kdy nastudoval Pugniho balet La Fille du Pharaon (Faraonova dcera). Poté nastudoval
přes 50 originálních baletů. Za vrchol jeho tvorby se pokládají Spící krasavice a Labutí jezero Petra Iljiče Čajkovského, a také Raimonda Alexandra Glazunova. Druhá polovina 19. století je označována za „epochu Petipy“. Díky němu se pokládá ruský balet za nejlepší ve světě. Marius Petipa zemřel v r. 1910 ve městečku Gurzufu na Krymu.