Posledním baletním představením přenosů z Bolšoje sezóny 2015/16 je představení ze „zlatého fondu“ klasických baletů 19. století, divácky oblíbený Don Quijote. Nádherný, temperamentní balet plný horkého španělského slunce, podle románu Miguela Cervantese, originálně vytvořený pro Bolšoj Mariem Petipou v roce 1969. Současná revize choreografie byla vytvořena bývalým šéfem baletu Alexejem Faděječevem.
Don Quijote je jedním z nejpopulárnějších baletních titulů, je plný technických fines. Můžeme říci, že Don Quijote je „Carmen v baletu“.

Don Quijote je balet o prologu a třech dějstvích. Hlavní dějová linie milostného příběhu o zakázané lásce Kitri a Basilia je prolínána se snovým a fantaskním světem Dona Quijota, který se vydal hledat, společně se svým věrným Sanchem Panzou, dámu svého rytířského srdce. Ústředními postavami v tomto pojetí proto nejsou rytíř smutné povahy a jeho sluha Sancho Panza, ale mladí milenci Kitri a Basilio, kterým v lásce brání Kitrin otec Lorenzo a bohatý nápadník Gamache. Právě díky Donu Quijotovi se jim nakonec podaří svůj cit naplnit...

Slavný Cervantesův renesanční román Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha, popisující příhody tragikomického poutníka za iluzí, který sní nad četbou starých románů o hrdinských skutcích, a především o lásce ke krásné Dulcinee, inspiroval (hlavně ty jeho části, které vypravují příběh Kitri a Basilia) od doby svého vzniku nejen básníky, ale také řadu hudebních skladatelů...
Populární baletní titul na motivy jednoho z nejslavnějších španělských románů Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha, s hudbou vídeňského skladatele, dirigenta a houslisty Ludwiga Minkuse, byl poprvé uveden v moskevském Velkém divadle 26. prosince 1869 v choreografii Maria Petipy. V této první, moskevské verzi bylo vedle tanečních čísel pro hlavní pár věnováno hodně prostoru pantomimě a samotný Don Quijote se dostal k výraznější akci jen ve scénách setkání s potulnými komedianty a boje s větrným mlýnem. Sám Petipa dva roky po této premiéře provedl změny ve svém nastudování. Zvýšil především technickou náročnost rolí Kitri a Basilia a rozšířil scénu snu. V roce 1900 do Petipovy choreografie významně zasáhl jeho odchovanec, Alexander Gorskij, který především zvýraznil funkci sboru, jehož nově postavená čísla utvořila základ, ze kterého vyrůstají sólové výstupy. Do děje také vložil dvě nové sólové role, Mercedes a Espadu. Gorskij tak poprvé realizoval své pojetí klasického baletu jako tanečního dramatu. V zahraničí se Don Quijote začal objevovat teprve během druhé poloviny 20. století; zásluhu na tom mají zástupci ruské baletní školy, zvláště špičkoví tanečníci, kteří byli zároveň choreografy. Československá premiéra baletu se uskutečnila v Praze, ve Smetanově divadle, 19. 12. 1986. Inscenací, která se udržela na repertoáru až do roku 1997.