Motto:
„Největší operní hvězdy do nejmenších detailů...“

Borodinův Kníže Igor patří vedle Musorgského Borise Godunova k nejvýznamnějším a nejhranějším operám skladatelů ruské Mocné hrstky.

Přímý přenos v Náchodě se uskutečňuje za finanční podpory Města Náchoda a byl rovněž finančně podpořen Královéhradeckým krajem.

Sobota 1. března 2014 v 17,45 hodin

Hudba: Alexandr Porfirjevič Borodin
Libreto: Alexandr Porfirjevič Borodin podle  eposu Slovo o pluku Igorově

Světová premiéra: 4.11. 1890, Mariinské divadlo, Sankt-Petěrsburg

Obsazení:
Kníže Igor: Ildar Abdrazakov
Jaroslavna, jeho žena: Oksana Dyka
Vladimír Igorevič, jeho syn: Sergej Semiškur
Kníže Galický: Michail Petrenko
Chán Končak, vůdce Polovců: Štefan Kocán
Končakovna, jeho dcera: Anita Rachvelishvili
Děvče Polovecké: Kiri Deonarine

Dirigent: Gianandrea Noseda
Režie: Dmitrij Čerňakov
Orchestr a sbor Metropolitan Opera New York

Nastudováno v ruském jazyce, uváděno s anglickými a českými titulky

Délka představení cca 270 minut včetně dvou přestávek (každá 30 minut)

Borodinovo historické epické dílo, v němž zní slavné „Polovecké tance“, bude v Met uvedeno po téměř sto letech. Nová inscenace Dmitrije Čerňakova je psychologickou sondou do mysli rozpolceného hrdiny na pozadí zrodu ruského národa. Náročné titulní role se zhostí basbarytonista Ildar Abdrazakov.

Kníže Igor je historická freska líčící nejen dramatický příběh titulního hrdiny, ale plasticky vykresluje i další postavy opery – věrně milující Igorovu choť Jaroslavnu a jejího zhýralého bratra knížete Galického, Igorova syna Vladimíra i bezcharakterní hudce Jerošku a Skulu. V orientálním poloveckém prostředí chána Končaka a jeho dceru Končakovnu. Borodinova melodicky bohatá hudba zdařile odlišuje ruské prostředí od poloveckého. Diváky jistě zaujmou nejen árie jednotlivých postav, ale i velké sborové scény. Z opery se často samostatně hrají strhující Polovecké tance.
Děj zpěvohry začíná v Putivli na konci 12. století. Líčí osudy knížete Igora (baryton) a jeho syna Vladimíra (tenor), kteří padnou do zajetí pohanských Polovců. Chán Končak (bas) jedná se vznešenými zajatci jako se vzácnými hosty a snaží se je rozptýlit rozmanitou zábavou. Kromě jiného jim předvádí i orientální polovecké tance. Je ochoten Igora propustit, pokud se kníže zaváže, že proti Polovcům již nikdy nevytáhne s vojsky. Igor odmítne, podaří se mu však prchnout a setká se znovu šťastně se svou manželkou Jaroslavnou. Vladimír, jenž je dál držen v poloveckém táboře, se zamiluje do chánovy dcery Končakovny a dostane ji za manželku...

Z historie opery:
V dubnu 1869 upozornil Borodina kritik Stasov na slavné dílo ruské literární minulosti „Slovo o pluku Igorově“ z konce 12. století. Borodin se námětem nadchl a se Stasovem začal na své jediné opeře pracovat. Stasov mu vypracoval scénář libreta, verše si Borodin vytvářel sám, když k nim používal dalších literárních pramenů, např. Ipatějevský letopis, Pověsti o Mamájově velké bitvě, různých ruských národních bylin a lidových písní. Studoval také turkotatarské a ugrofinské písně, které použil při orientálních poloveckých scénách. Práce na opeře probíhala velice pomalu, protože ke kompozici se Borodin dostal jenom ve svém volném čase a toho nebylo mnoho. Práci na opeře několikrát přerušil, ale podněcován zejména svými přáteli z Mocné hrstky se k ní vždy po čase znovu vrátil. Již na podzim 1869 Borodin napsal Jaroslavnin sen, z něhož vzniklo pozdější arioso Jaroslavny na začátku 2. obrazu 1. jednání. Slavné a později často samostatně uváděné Polovecké tance vznikly v létě 1875. Když v únoru 1887 Borodin náhle na následky srdeční mrtvice zemřel, zanechal nedokončenou operu. Téměř polovina díla zůstala v náčrtcích a skicách, nebylo definitivně stanoveno pořadí jednotlivých scén. Nedokončeného díla se ujali Borodinovi přátelé Nikolaj Rimskij-Korsakov a Alexandr Glazunov, kteří se rozhodli dílo dokončit tak, aby se mohlo provozovat. Po několikaleté práci vytvořili definitivní redakci díla, která vyšla v roce 1888 tiskem. Toto zpracování dopomohlo Borodinovu nedokončenému dílu na petrohradské jeviště. Opera byla na scéně Mariinského divadla poprvé uvedena 4. listopadu 1890. Dirigentem této světové premiéry byl český hudebník Karel Kučera.