Motto:
„Největší operní hvězdy do nejmenších detailů...“

Světově nejhranější česká opera o nešťastné lásce vodní víly k pozemskému princi se v letošní sezóně dočká už 27. uvedení v historii Met. Po famózním úspěchu inscenace Rusalky ze sezony 2013/14 se jí podle dosavadních kritik daří naplnit vysoká očekávání. Představení láká na opulentní výpravu, sugestivní herecké výkony a syrové pojetí příběhu, který namísto krotké pohádkovosti vsadil na psychologické drama. Slavné měsíční árie a hlavní role se zhostí současná hvězda světových jevišť, Kristine Opolais, na jejíž výkon je upřena hlavní pozornost.

Sobota 25. února 2017 v 18,45 hodin
RUSALKA
Opera o třech dějstvích

„Dvořákova Rusalka by mohla být nečekaným hitem sezóny v Metropolitní opeře. Operní odpověď na pohádkový příběh Malé mořské víly je neuvěřitelně temné, sexy drama. Záhadné, zlověstné a fantaskní režijní zpracování v kombinaci se smyslným zpěvem pohledného obsazení dohromady vytváří romantickou energii vzácnou jak pro Met, tak jakoukoli jinou operu,“ vychválil Anthony Tommasini z The New York Times novou inscenaci Rusalky, která měla v Met premiéru ve čtvrtek 2. února.

Opera Rusalka se na pódiu Met poprvé objevila teprve v roce 1993, tedy necelých sto let po svém vzniku. V nastudování Otty Schenka se v ní před třemi lety v rámci přímých přenosů blýskla hvězdná sopranistka Renée Fleming a představení se stalo senzací. Přímý přenos do kin v únoru 2014 strhl rekord v návštěvnosti, která přesáhla 9000 diváků.
Letošní nové inscenace se režijně ujala držitelka prestižního divadelního ocenění Tony Award, Mary Zimmerman, jejíž radikálně pojaté inscenace způsobily v rané éře ředitele Met Petera Gelba rozruch u operní kritiky. V roli Rusalky se v Metropolitní opeře dosud objevily tři pěvkyně: kromě Renée Fleming též Gabriela Beňačková a Gwynne Geyer. Letos jejich řadu doplní Lotyška Kristine Opolais, která sklízela nadšené ovace v loňských Pucciniho operách Madame Butterfly a Manon Lescaut přenášených i do českých kin. A kritika nešetří chválou ani v případě Opolaisina posledního výkonu v roli nešťastné vodní víly. „Bezkonkurenční obsazení v čele s úžasným sopránem Kristine Opolais, která zde podává zářivý a chvějivě křehký hlasový výkon,“ vyznávají se z obdivu NY Times. V květnu se pěvkyně objeví jako jedna z účinkujících na Gala k 50. výročí Metropolitní opery v Lincolnově centru.

V hlavní záporné roli Ježibaby se představí americká mezzosopranistka Jamie Barton, kterou diváci naposledy mohli vidět v lednovém přenosu Nabucca po boku Plácida Dominga. V Metropolitní opeře debutovala teprve v roce 2009 Mozartovou Kouzelnou flétnou. O jejím výkonu v roli Ježibaby napsal kritik New York Observeru, že byl ohromen „vášní, s jakou se vrhla do své role” a dodal, že „je těžké nalézt dostatečná superlativa pro popis jejího hlasu.”
V roli Prince doplní Kristinu Opolais ztepilý americký tenorista Brandon Jovanovich, který si ji mohl vyzkoušet už dříve v Chicagské opeře. V Metropolitní opeře debutoval před sedmi lety jako Don José v Bizetově Carmen.
Trojici hlavních aktérů doplní Eric Owens v roli Vodníka. Také jeho výkon popisuje americký tisk jako „přesvědčivý”, „mocný” a „okouzlující”. Americký basbarytonista zazářil v rámci letošní přenosové sezony v hojně diskutované Lásce zdaleka. Rusalka v Met vítá rovněž jednu debutantku: v roli Cizí kněžny se vůbec poprvé objeví Švédka Katarina Dalayman.
Scénu v inscenaci dostal na starost Daniel Ostling, který má na kontě mj. nominaci na Tony Award za scénografii hry Mary Zimmerman Metamorphoses. S režisérkou spolupracoval i na jejích kontroverzních inscenacích Lucia di Lammermoor a La Somnambula.

V celé operní tvorbě se nenajde mnoho děl, ve kterých by skladatel hudební básnivostí milostných i náladových lyrických scén, působivou melodikou hlasů i zvukovým koloritem, dosáhl takového souhrnu myšlenkové nekonvenční hudební krásy, jako Antonín Dvořák ve své „lyrické pohádce“ Rusalka, která vznikla na libreto básníka Jaroslava Kvapila. Výsledkem libretistovy práce byl operní text, jaký v takové básnické čistotě česká opera dosud neznala a který i v tom, co následovalo, byl sotva dostižen. K působivosti i silné dramatické výmluvnosti Rusalky přispívá také neobyčejná zvuková barevnost Dvořákovy partitury. Rusalka náleží k vrcholným dílům Dvořákova genia a je opravdovou chloubou české operní tvorby... A jistě není náhodou, že po Rusalce stále častěji sahají rovněž operní domy po celém světě. Za celou dobu od svého vzniku neztratila nic ze své svěžesti a přitažlivosti. Naopak, nachází stále nové obdivovatele i v řadách nejmladších generací... Antonín Dvořák zkomponoval Rusalku na sklonku svého života. Působí jako krásné vyvrcholení jeho skladatelské kariéry. Operní znalci po celém světě se shodují, že zmíněná krása Rusalky – ryzí půvab její hudby, její síla lyrického i dramatického výrazu, její rovnoměrně vysoká úroveň inspirace a ucelenost jejího celkového gesta navzdory včlenění velmi kontrastních stylů – je znamením geniality skladatele Antonína Dvořáka a jeho libretisty Jaroslava Kvapila. A rovněž mimořádného souznění jejich talentu a přátelství - libreto Rusalky bylo napsáno dříve než hudba. Jaroslav Kvapil myslel od počátku na Antonína Dvořáka, ale bál se jej oslovit, aby nebyl odmítnut. Obešel několik jiných skladatelů, ale všichni byli právě pohlceni jinou prací. Ke Dvořákovi jej nakonec přivedl inzerát skladatele, který právě hledal kvalitní libreto ke zhudebnění...