Motto:
„Největší operní hvězdy do nejmenších detailů...“

Opojný valčíkový sen, či láska a intriky ve Vídni osmnáctého století za vlády Marie Terezie - to je komická opera Richarda Strausse Růžový kavalír – dílo patřící k nejtěžším v operní literatuře. Je bez recitativů, dialogů, jen proud hudby a zpěvu...

RŮŽOVÝ KAVALÍR
(DER ROSENKAVALIER)

Sobota 13. května 2017 v 18,15 hodin

Hudba: Richard Strauss
Libreto: Hugo von Hofmannsthal

Světová premiéra: 26.1.1911, Royal Operahouse, Dresden

Obsazení:
Maršálka, kněžna z Werdenbergu: Renée Fleming
Octavian: Elīna Garanča
Sophie: Erin Morley
Zpěvák: Matthew Polenzani
Faninal: Marcus Brück
Baron Ochs: Günther Groissböck

Dirigent: Sebastian Weigle
Režie: Robert Carsen
Orchestr a sbor Metropolitan Opera New York

Nastudováno v německém originále, uváděno s anglickými a českými titulky

Délka opery cca 250 minut včetně dvou přestávek (34 a 30 minut). Konec přenosu cca ve 23,00 hodin.

V Metropolitní opeře se schyluje k sezónnímu grande finale. Postará se o něj v první řadě americká sopránová legenda Renée Fleming. Její strhující výkon v nejnovějším nastudování rozšafného Růžového kavalíra, které nahradí inscenaci z roku 1969, vynáší do nebes zahraniční tisk od NY Times po Wall Street Journal, dokazuje, že hvězda přední pěvkyně zdaleka nehasne. V sobotu 13. května bude Straussův Růžový kavalír přenášen jako poslední představení z přenosové sezóny 2016-17 přenášeno v rámci série Met: Live in HD do více než 2000 kinosálů v 70 zemích na celém světě včetně České republiky. V titulní roli se objeví také jedna z největších operních hvězd současnosti, mezzosopranistka lotyšského původu Elina Garanča.

Přestože ještě loni mnozí předpovídali osmapadesátileté operní divě Renée Fleming brzký konec kariéry, ukázalo se, že šlo o ničím nepodložený šum. Hvězdná sopranistka se totiž do důchodu rozhodně nechystá: jak uvedla pro Vanity Fair, je naopak pevně rozhodnuta soustředit se v následujících letech na četné koncerty a recitály v rámci turné po celém světě. Přesto je Straussův opus možná jednou z posledních příležitostí, jak ji vidět na pódiu v charakterní operní roli. Jak se sama domnívá, pro většinu svých typických partů je příliš zralého věku. „Snad právě kromě Maršálky v Růžovém Kavalírovi,“ uvádí Fleming.

Rokokovému Růžovému kavalírovi, odehrávajícímu se ve Vídni za vlády Marie Terezie, se obvykle dostává ztvárnění v podobě opulentní romance s lehkým nádechem kýče. Režisér nové inscenace Robert Carsen se protentokrát rozhodl vsadit na komické aspekty příběhu a okořenit je trochou pikantérie. Děj přenesl v čase o několik dekád vpřed, konkrétně do období před vypuknutím první světové války, a časového posunu využil ke zdůraznění nastupující dekadence. Výjevy ze života do sebe zahleděné vídeňské aristokracie vizuálně umocňuje scéna laděná převážně do odstínů červeného sametu a využívající lokací budoárů, komnat i nevěstinců.
V poněkud neobvyklých kulisách se rozehrává romantické drama plné převleků a záměn, v jehož ústředních partech se představí hned několik dobře známých operních jmen. Vedle už zmíněné lotyšské mezzosopranistky Eliny Garanči v kalhotkové roli Oktaviána zazáří na podiu Günther Groissböck coby baron Ochs, Erin Morley jako mladičká Sofie, v Metropolitní opeře debutující Marcus Brück jako bohatý měšťan a Sofiin otec Faninal, či Matthew Polenzani v komické vedlejší roli italského pěvce. Orchestr řídí německý dirigent Sebastian Weigle.

Zatímco bulvár hojně spekuluje o konci kariéry Renée Fleming, všímají si odborné recenze jejích bezchybně odvedených partů. Uznalé reakce si jen nedlouho po dubnové premiéře vysloužily zejména výkony Günthera Groissböcka a Eliny Garanči. V případě mezzosopranistky oceňuje tisk zejména procítěné podání a hřejivou barvu hlasu, připomínající podle Washington Post „tekuté zlato“. U Guntera Groissböcka je pak podle Observeru pamětihodný „sexy vzhled“ a „nonšalantní lehkost“, s jakou se náročné role zhostil. „Osvěžující a k zamyšlení nutící pojetí stoleté klasiky,“ uzavírá svou kritiku Observer. „Existuje snad pro příznivce opery lepší důvod, proč navštívit Met?“

Straussova nejpopulárnější opera Růžový kavalír (i když vhodnější český překlad by byl Kavalír s růží) fascinuje publikum již od své premiéry. Tehdy způsobila takovou senzaci, že železnice musely rozšířit vlaková spojení, aby se do Drážďan dostalo množství zájemců z celé Evropy. Po krvavých tragédiích Salome a Elektra se Strauss rozhodl napsat komedii, která bude moderní verzí Figarovy svatby; sám Růžového kavalíra nazval „mozartovskou“ operou. O text požádal svého nejlepšího libretistu Hugo von Hofmannsthala; oba jsou považováni za nejslavnější tvůrčí dvojici po Mozartovi s Lorenzem da Ponte. Opera nabízí komický příběh plný záměn, do kterého jsou zapleteny čtyři hlavní postavy: Maršálka, její mladý milenec Oktavián, baron Ochs a jeho potenciální snoubenka Sofie. Četné valčíkové melodie tvoří kontrast k tereziánské Vídni, v níž se děj odehrává; „rokoková atmosféra“ působí vědomě anachronicky. Skrze Maršálku, ohlížející se za svým mládím, probleskuje i hluboká melancholie, signalizující konec jedné epochy, a to nejen v našem operním příběhu.