Motto:
„Největší operní hvězdy do nejmenších detailů...“

Pohádková opera či příběh o kruté čínské princezně Turandot, dávající všem svým nápadníkům hádanky...

Přímé přenosy v Náchodě se uskutečňují za finanční podpory Města Náchoda a Královéhradeckého kraje.

Sobota 30. ledna 2016 v 18,45 hodin

TURANDOT
(Turandot)

Hudba: Giacomo Puccini
Libreto: Giuseppe Adami a Renato Simoni na základě pohádkové divadelní hry Turandot Carla Gozziho

Světová premiéra: 25.4.1926, La Scala, Milán

Obsazení:
Turandot: Nina Stemme
Liu: Anita Hartig
Kalaf: Marco Berti
Timur: Alexander Tsymbalyuk

Dirigent: Paolo Carignani
Režie: Franco Zeffirelli
Orchestr a sbor Metropolitan Opera New York

Nastudováno v italském originále, uváděno s anglickými a českými titulky

Délka představení cca 215 minut, včetně dvou přestávek (41 a 30 min.) Konec přenosu cca ve 22,25 hodin.

Na jeviště Metropolitní opery v New Yorku se vrací Pucciniho poslední opera Turandot, jedna z divácky nejoblíbenějších inscenací, kterou na světlo světa přivedl před téměř třiceti lety režisér Franco Zeffirelli. V roli kruté čínské princezny se představí současná wagnerovská sopranistka číslo jedna, Nina Stemme, jejíž výkon v roli strhává nekonečné ovace. Slavnou árii princeznina milence Kalafa „Nessun dorma“ vyslechnou diváci z úst italského tenoristy Marca Bertiho.

Nestárnoucí inscenace slavného filmového a operního režiséra Franca Zeffirelliho z roku 1987 neztratila nic ze své přitažlivosti ani v očích dnešního náročného operního publika. Z panoramatické a barvami hýřící scény zavádějící na dávnověký čínský královský dvůr, jejímž autorem je také Zeffirelli, přechází zrak. Rafinovaně promyšlená je také pohybová složka i celé aranžmá...

Žhavě očekávaná Švédka
To všechno tu však už bylo mnohokrát – naposledy se inscenace v MET hrála v sezóně 2012/2013 a v rámci přímých přenosů do kin v sezóně 2009/2010 v hlavní roli s ruskou dramatickou sopranistkou Mariou Guleghinou. Dramaturgové MET přesto věděli, že i tentokrát je klasika Turandot sázkou na jistotu. Všechny zraky se totiž upírají k představitelce princezny Turandot, švédské hvězdě operních stánků Nině Stemme.
„Stemme se podařilo vykreslit hrozivě chladnou princeznu jako překvapivě zranitelnou dívku. Její silný a plný hlas si udržel žár po celý večer díky spalujícím vysokým tónům, které však nikdy nezněly nuceně nebo příliš ostře,“ barvitě popisuje kritička New York Times Vivien Schweitzer.
Na prknech MET se pěvkyně paradoxně objevuje jen vzácně – poprvé v roce 2000 ve Wagnerově Bludném Holanďanovi, podruhé a naposledy ve Straussově Ariadně na Naxu před dlouhými šesti lety. Mezitím sklízela úspěchy po celém světě – nejvýrazněji v poslední době zářila ve Vídeňské opeře v roli irské princezny v Tristanovi a Isoldě a v náročných rolích Brünnhildy ve wagnerovské tetralogii Prsten Nibelungův. V roce 2013 se navíc stala první držitelkou Mezinárodní operní ceny, tzv. „operního Oscara“ pro operní pěvkyni roku.
Stemme v Turandot zdatně sekunduje nadějná rumunská sopranistka známá z loňské inscenace Bizetovy Carmen, Anita Hartig, která sehraje roli otrokyně a nešťastnice Liu. Italský tenorista Marco Berti se již poněkolikáté chopil role udatného prince Kalafa, který nakonec získá princeznino srdce. Jeho otce, tatarského chána Timura, zpívá ukrajinský bass-barytonista Alexander Tsymbaljuk.
Orchestr bude na povel bývalému šéfdirigentovi frankfurtské opery Paolu Carignanimu.

Z historie opery
Perská pohádka Turandot ze sbírky derviše Moklese Tisíc a jedna noc ze 17. století zlákala k mnoha přebásněním i zhudebněním. Giacomo Puccini začal pracovat na libretu Giuseppa Adamiho a Renata Simoniho, založeném na hře Carla Gozziho, v posledních čtyřech letech života, kdy už bojoval s rakovinou hrtanu. Přesto se opět, tak jako v případě Madama Butterfly, snažil získat s velkou pečlivostí představu o kultuře a písních exotické vzdálené Číny. Zemřel, aniž stačil dokončit závěr: toho se podle 36 zanechaných stran skici ujal jeho přítel a žák Franco Alfano. Premiéra se konala 25. 4. 1926 v milánské La Scale pod taktovkou Artura Toscaniniho; ten tehdy uctil památku zesnulého skladatele tím, že ve 3. dějství dva takty po slovech „Liu, poesia!” odložil taktovku s vysvětlením: „Tady končí práce Mistrova“. Teprve další představení bylo s Alfanovým závěrem...